Popis
Bazilika Corpus Domini je barokní kostel, který Turín postavil na místě, kde se podle tradice odehrál jeho eucharistický zázrak, 6. června 1453. Zvenku má slavnostní průčelí ze sloupů a soch, uvnitř jednu loď celou z tmavého mramoru.
Průčelí, navržené za spolupráce Carla di Castellamonte, člení šest pilastrů a čtyři sloupy. Završují ho andělé a svatí, které na konci 17. století vytesal Bernardo Falconi.
Interiér zaujme barvou: v roce 1753 ho Benedetto Alfieri na objednávku krále Karla Emanuela III. obložil černým a červeným mramorem a štuky. Výsledek připomíná šperkovnici, temnou a vzácnou zároveň.
Z přestavby v 18. století se zachoval původní hlavní oltář, dílo Francesca Lanfranchiho z roku 1664; jeho svatostánek později přepracoval Bernardo Vittone. V druhé kapli vpravo stojí oltář Filippa Juvarry.
A na podlaze si nenechte ujít desku, která označuje přesné místo zázraku, důvod, proč kostel vůbec stojí.
Příběh, jak se vypráví, začíná loupeží. Za války mezi Savojskem a Dauphiné vojáci vyplenili kostel v Exilles v údolí Susy a vezli kořist do Turína, aby ji prodali. Mezi kořistí byla i konsekrovaná hostie.
Před kostelem San Silvestro se mezek, který ji nesl, zastavil a nechtěl jít dál. Podle vyprávění se hostie zvedla a dlouho zářila ve vzduchu. Biskup přiběhl s kalichem, hostie do něj sestoupila a byla v průvodu odnesena do katedrály.
Na tom místě vznikla nejprve kaple, pak oratoř, zbořená roku 1607, aby uvolnila místo kostelu Ascania Vitozziho. Historikové ostatně o zázraku diskutují: dobový dokument ho klade na čtvrtek, ale 6. červen byl tehdy středa.
Průčelí, navržené za spolupráce Carla di Castellamonte, člení šest pilastrů a čtyři sloupy. Završují ho andělé a svatí, které na konci 17. století vytesal Bernardo Falconi.
Interiér zaujme barvou: v roce 1753 ho Benedetto Alfieri na objednávku krále Karla Emanuela III. obložil černým a červeným mramorem a štuky. Výsledek připomíná šperkovnici, temnou a vzácnou zároveň.
Z přestavby v 18. století se zachoval původní hlavní oltář, dílo Francesca Lanfranchiho z roku 1664; jeho svatostánek později přepracoval Bernardo Vittone. V druhé kapli vpravo stojí oltář Filippa Juvarry.
A na podlaze si nenechte ujít desku, která označuje přesné místo zázraku, důvod, proč kostel vůbec stojí.
Příběh, jak se vypráví, začíná loupeží. Za války mezi Savojskem a Dauphiné vojáci vyplenili kostel v Exilles v údolí Susy a vezli kořist do Turína, aby ji prodali. Mezi kořistí byla i konsekrovaná hostie.
Před kostelem San Silvestro se mezek, který ji nesl, zastavil a nechtěl jít dál. Podle vyprávění se hostie zvedla a dlouho zářila ve vzduchu. Biskup přiběhl s kalichem, hostie do něj sestoupila a byla v průvodu odnesena do katedrály.
Na tom místě vznikla nejprve kaple, pak oratoř, zbořená roku 1607, aby uvolnila místo kostelu Ascania Vitozziho. Historikové ostatně o zázraku diskutují: dobový dokument ho klade na čtvrtek, ale 6. červen byl tehdy středa.