Popis
San Lorenzo je turínský královský kostel: stojí na severozápadní straně náměstí Piazza Castello, vedle Palazzo Chiablese a Královského paláce. Zvenku vypadá jako obyčejný dům, bez fasády a zvonice; mistrovské dílo je celé uvnitř, v kupoli Guarina Guariniho.
Podívaná je nahoře. Kupole je síť šestnácti žeber, která se proplétají v osmicípou hvězdu s osmiúhelníkem uprostřed, a osm eliptických oken, která při pohledu zdola skládají to, čemu se žertem říká «ďáblova tvář».
Pod ní Guarini přetvořil půdorys latinského kříže v osmiboký prostor uzavřený ve čtverci. Kaple se kolem něj otáčejí jako samostatné a prostor působí pružně, v pohybu. Světla přibývá, jak se pohled zvedá, od temnoty přízemí k lucerně ve výšce 50 metrů.
V kapli Neposkvrněného početí proniká kolem poledne v době rovnodennosti otvorem sluneční paprsek a osvětluje skrytou fresku Boha Otce. Ráno se totéž děje nad dvěma dalšími bočními oltáři.
U vchodu je malá, starší kaple Santa Maria ad Presepae s oltářem z roku 1726, k němuž vede dvanáct schodů, které se podle tradice mají vystoupat po kolenou. Od roku 2010 je v sakristii malé naučné muzeum věnované Turínskému plátnu.
Příběh začíná slibem. Dne 10. srpna 1557, na svátek svatého Vavřince, vyhrál Emanuel Filibert Savojský bitvu u Saint-Quentin. V roce 1562 dal přestavět malý kostel, který tu stál, a zasvětil ho svatému.
Guarini, architekt a teatin, zde pracoval od roku 1668 a vysvětil kostel 12. května 1680, přičemž sám sloužil mši. Jím navržená fasáda nebyla nikdy postavena, aby nebyla narušena symetrie náměstí.
Každý den v 17.15 zvon odbije deset úderů: připomínají deset divizí ruského tažení, a na průčelí je od 26. ledna 1983 pamětní deska alpských myslivců.
Podívaná je nahoře. Kupole je síť šestnácti žeber, která se proplétají v osmicípou hvězdu s osmiúhelníkem uprostřed, a osm eliptických oken, která při pohledu zdola skládají to, čemu se žertem říká «ďáblova tvář».
Pod ní Guarini přetvořil půdorys latinského kříže v osmiboký prostor uzavřený ve čtverci. Kaple se kolem něj otáčejí jako samostatné a prostor působí pružně, v pohybu. Světla přibývá, jak se pohled zvedá, od temnoty přízemí k lucerně ve výšce 50 metrů.
V kapli Neposkvrněného početí proniká kolem poledne v době rovnodennosti otvorem sluneční paprsek a osvětluje skrytou fresku Boha Otce. Ráno se totéž děje nad dvěma dalšími bočními oltáři.
U vchodu je malá, starší kaple Santa Maria ad Presepae s oltářem z roku 1726, k němuž vede dvanáct schodů, které se podle tradice mají vystoupat po kolenou. Od roku 2010 je v sakristii malé naučné muzeum věnované Turínskému plátnu.
Příběh začíná slibem. Dne 10. srpna 1557, na svátek svatého Vavřince, vyhrál Emanuel Filibert Savojský bitvu u Saint-Quentin. V roce 1562 dal přestavět malý kostel, který tu stál, a zasvětil ho svatému.
Guarini, architekt a teatin, zde pracoval od roku 1668 a vysvětil kostel 12. května 1680, přičemž sám sloužil mši. Jím navržená fasáda nebyla nikdy postavena, aby nebyla narušena symetrie náměstí.
Každý den v 17.15 zvon odbije deset úderů: připomínají deset divizí ruského tažení, a na průčelí je od 26. ledna 1983 pamětní deska alpských myslivců.